EnglishΕλληνικάΕspañolčeštinaDeutschItalianoNederlandsSlovenščina

Annamaria D'Ascenzo

Annamaria d'Ascenzo byla první prefektka v Itálii a na světě.

O MNĚ


JMÉNO: Annamaria D'Ascenzo

ZEMĚ: Itálie

MĚSTO: Řím

NÁRODNOST: italská

VZDĚLÁNÍ: vysokoškolské

SEKTOR: politika a vláda

POZICE: poslední pozice Šéfka oddělení v hasičském sboru

ORGANIZACE: Rada ministrů

MÁ CESTA

Narodila jsem se v Asmaře v Eritree 17. července 1940, kam se moji rodiče přestěhovali a kde se vzali.
Můj otec zemřel měsíc po mém narození, takže jsme se s bratrem stali polovičními sirotky, ale naštěstí jsme měli výjimečnou matku.
V roce 1950 jsme se vrátili do Itálie. Byli jsme velmi, velmi, velmi chudí a já jsem mohla vystudovat střední a vysokou školou díky prominutí školného, protože jsem byla válečný sirotek.
Rok po promoci jsem se vdala, mám úžasnou dceru. Teď, i když jsem rozvedená, máme s mým manželem pořád vynikající vztahy.


 

 

MÉ ZKUŠENOSTI

Po vystudování politických věd jsem krátce pracovala v soukromé společnosti, a následně jako inspektorka Národní taneční akademie.
Svoji kariéru ve státní sféře jsem zahájila jako administrativní ředitelka Ministerstva vnitra.
V roce 1990 jsem se stala jednou z prvních žen prefektek v Itálii, a i na celém světě.
Na ministerstvu jsem byla několik let zodpovědná za oblast řízení lidských zdrojů. V roce 1990 jsem začala pracovat jako šéfka personálního oddělení hasičského sboru, a pak jako prefektka v Grossetu  a Perugii. V roce 2000 jsem se stala ředitelkou oddělení civilní obrany.
V roce 2001 jsem se vrátila na ministerstvo jako ředitelka odboru imigrace, kde jsem pracovala až do roku 2006. V roce 2007 jsem uzavřela svou kariéru jako ředitelka hasičského sboru.
Byla jsem čtvrtou nejdůležitější prefektkou ministerstva, a tedy byli jen tři další prefekti (ředitel lidských zdrojů, personální ředitel, policejní ředitel).
Už od počátku kariéry jsem nechtěla, aby mě lidé přecházeli a nerespektovali mě. Velmi tvrdě jsem pracovala, nenechala se ničím vyvést z míry, nebyla jsem povrchní, vyhýbala jsem se chybám.
V době, kdy jsem se stala prefektkou, byli ve vedení jen muži a přetrvávalo pravidlo, že ženy nemluví do věcí mužů, a ti ve vyšších kariérních pozicích na prefektuře nemluvili s lidmi na těch nižších. Postupně, s úsměvem a chytře se mi povedlo tato pravidla překonat.
Vždy jsem podřízené vedla s porozuměním a trpělivě, uměla jsem být přísná, když to bylo nutné, a nikdy jsem nedávala plané sliby.
Často jsem byla nenáviděná, ale čas dokázal, že jsem měla pravdu a i teď, 8 let poté, co jsem odešla do důchodu, za mnou chodí lidé a ptají se na mé vzpomínky.
I v době, kdy ještě neexistovala civilní ochrana, jsem byla schopná řídit závažné bezpečnostní situace, i v době, kdy ještě neexistovala civilní ochrana, a to jen díky osobnímu kontaktu s lidmi, které jsem koordinovala.
Krátce po tragických událostech, jako například zemětřesení, jsem vždy na postižená místa posílala ty, kteří mohli na místě pomoct nejvíc.
Od počátku jsem vždy myslela na ochranu životů lidí, kteří byli zasažení neštěstím.


 

 

MÉ DOVEDNOSTI

Beru věci vážně, studovala jsem cílevědomě. Kultura a znalosti nasbírané během života; pozornost a koncentrace; naslouchání a mluvení co možná nejméně.

 

 

TIPY A RADY

Buďte co možná nejvíc racionální, vyhýbejte se chybám a výzvy překonávejte jen proto, že vám to pomůže, ne proto, abyste dosáhly vnějšího ocenění.


 

  • Default
  • Title
  • Random
load more hold SHIFT key to load all load all

Na těchto internetových stránkách můžete snadno přijmout nebo zamítnout cookies pomocí